Jak jsme se odstěhovávali

by Jana  

Jednou větou: "Byla to síla":) Když jsme asi v půlce června koupili letenky, nastal problém, kam s veškerým naším majetkem, který jsme během 6 let v Praze nashromáždili...člověk si říká, že toho zase tolik mít nemůže, ale opak je pravdou. Dokud jsme byli na kolejích, tak  vzhledem k nedostatečnému skladovacímu prostoru, jsme byli nuceni oblečení odvážet a přivážet podle ročního období a množství ostatních věcí udržovat alespoň v takovém stavu, aby se tam vešly... když jsme se však před 2 lety přestěhovali společně do podnájmu, množsví věcí, dárků, oblečení a různých serepetiček do domácnosti začalo geometrickou řadou přibývat..

Po  zakoupení letenek a rozhodnutí, že vážně nemá smysl si v Praze rok vydržovat byt a platit nájemné (byť na Prahu za slušné peníze), jsme byli vystaveni otázce kam s těma všema věcma... nakonec jsme usoudili, že nejjednodušší bude odvést věci, které  se dají lehce převést autem a chceme je zachovat, k babičce do Zlína a ty které se nedají převážet (matrace, postele, stůl, šuplíčky a židle) "upíchnout" u našich přátel. Tímto tedy děkujeme jmenovitě naší kamarádce Martině, která nám půjčila svou komoru a umožnila zde uskladnit ty největší "kusy" a také našim přátelům Jirkovi a Blance, kteří také převzali značnou část našeho vlastnictví:) Když už jsme měli umístěné ty největší části nábytku, byla situace zdánlivě jednoduchá. Vše ostatní zabalit do krabic a postupně během prázdnin převážet do Zlína. Hmm, když si vzpomenu na to nekonečné množství krabic, které jsme zabalili, dělá se mi ještě teď špatně od žaludku...opravdu, bylo to až neuvěřitelné, kolik "ptákovin" jsme za tu dobu nashromáždili, samozřejmě spousta toho letěla do popelnice, ale vše přece nevyhodíte:)

Protože jsme měli byt v podnájmu i s movitými věcmi (skříně, postele, obyváková stěna) a nás na začátku nenapadlo nic lepšího než  všechno přemístit a upravit k obrazu svému, bylo jasným "druhým bodem programu" uvedení bytu do původního stavu. A tak si Rob s naším Honzou vyčlenili jeden víkend a stěhovali, rozebírali a sešrubovávali až do zblbnutí... nakonec se jim to podařilo (i když chudák Rob opět vše dělat s chřipkou-on má opravdu úžastnou vlastnost, onemocní vždy, když se to nejvíce hodí;) Potom už jen zbývalo převést velké věci po Praze, uklidit byt a zbylé malé kusy do Zlína. S tím nám pro změnu pomohli další víkend rodiče, kterým stejně jako bráchovi, patří velký dík:)

Poučení pro příště, není radno si podnájem vybavovat takovou spoustou vlastních věcí či do něj kupovat vlastní vybavení...pokud nastane situace, že se musíte z nějakého důvodu relativně rychle odstěhovat, je to situace nezáviděhodná... ale nakonec to dobře dopadlo a máme aspoň na co vzpomínat:)

No feedback yet