Postřehy z cest

by Jana  

 

Japonsko na mne opravdu udělalo obrovský dojem. Je to země plná ůžasných milých, přátelských a ochotných lidí, kteří si váží turistů a snaží se jim představit svou kulturu v co nejlepším světle (když jsme na poslední chvíli posílali pohledy, byl zrovna státní svátek a pošty byly zavřeny, otevřeno mělo pouze jedno informační centrum v Asakuse a ačkoli tam bylo moc lidí, ochotní páni tam kolem nás lítali a hledali na internetu cenu známky do ČR a pak nám na kus papíru napsali japonsky větu: prosím, prodejte mi známku za xy jenů..:)). Také mne velmi mile překvapil jejich smysl pro naprostou čistotu. V letadle i v každé restauraci či jídelně dostanete před jídlem vlhký ubrousek na utření rukou a obličeje. Také mne překvapilo velké množství veřejných toalet všude po městě, vždy perfektně čistých a s plnou zásobou toaletního papíru (který mě mimochodem příšerně štval, protože používají zásadně a pouze jednovrstvý...). I co se týče hostelu zaslouží si velkou pochvalu. Přiznám se, že jsme se při výběru řídili i cenou, a přestože tento patřil k těm levným, čistota hostelu byla naprosto dokonalá (byla jsem z toho naprosto vedle a úplně jsem si lebedila blahem:) I tokijští bezdomovci jsou úžasně čistí lidé. Ve dne je od ostatních nepoznáte, jsou upravení, čistí, nějakým záhadným způsobem se živí (nepotkali jsme zde žebráka), nechlastají...až večer, když se setmí a procházíte se po nábřeží, můžete si všimnout úhledných hromádek majetku přikrytých plachtou a spících zachumlaných skoro neviditelných lidiček poslouchajících rádio (někteří si na nábřeží s klidem postaví stan).

 

Co se týče dalších postřehů, fascinovalo mě, že jsme nenašli žádný supermarket. Všecny obchody s jídlem byli velmi malé s úzkým výběrem potravin. Ale ryhclojídel-nudlí, které jen zalijete horkou vodou, mají všude spoustu. Zvláštní také je, že Japonci mají oblíbené průsvitné deštníky v dešti a barevné při slunci. Návštěva restaurace je také zajímavá. Většinou nevedou anglické jídelní lístky, ale spousta restaurací má jídlo v podobě plastové náhražky vystavené ve výloze, takže stačí když si jedno vyberete a nějak číšníkovi sdělíte číslo, které mělo přiřazené. Platí se až u východu z restaurace - u pokladny. Zdarma dostanete čaj. Návštěva sushi baru je také velký zážitek. Sedíte kolem velkého stolu a před vámi"projíždí"talířky se sushi, které kuchaři připravují uprostřed místnosti a vy si jen berete jeden talířek za druhým a podle barvy talířku poznáte cenu jednotlivých porcí:)

 

Podle našich měřítek vypadají všichni Japonci stejně. Když jste ale obklopeni samými Japonci, začnete rozpoznávat jejich jednotlivé rysy a poznáte, že se odlišují, tak jako všichni ostatní.

 

Japonsko je potřeba zkoumat delší dobu. Jen pár dní rozhodně nestačí a nestačí jen prozkoumat hlavní město, ale podívat se i dál...Rozhodně to stojí za to, je to ůplně jiná mentalita lidí, jiné zvyky, jiné prostředí...Doufám tedy, že se sem v budoucnu vrátím.

 

Vždy když cestuju, dívám se na místa z různých pohledů, pohledů, které jsou pro mne z nějakého důvodu důležité a zkoumám zda bych na daném konkrétním místě dokázala a třeba i chtěla žít...zatím na tuto pozici dosáhly pouze tři města - Praha, Londýn a Řím - dnes se k nim jako čtvrté přidalo Tokio...

 

Sajónara Tokyo a dómo arigató!

 

No feedback yet