Drsná krajina pobřeží kolem Tasmanova moře, která se vyznačuje prudkými dešti, sněhem a ledem, je oddělena od zbytku ostrova Jižními Alpami. Ačkoli region  dešťů patří mezi nejřídčeji osídlená místa Nového Zélandu, po příjezdu sem si budete připadat hůř než na Karlově mostě. Ano, především oblast kolem ledovců láká k návštěvě každý rok velké množství turistů a v hlavní sezoně musíte počítat s nedostatkem ubytovacích kapacit v této oblasti i s hlavou na hlavě na trecích kolem ledovců.

Ale hezky popořádku...jelikož jsme jeli do regionu přes Lewis Pass, projeli jsme jej od severu k jihu a nejprve se dostali do města Westport. Převážně průmyslové městečko vděčí za svou existenci uhlí a dodnes má největší podíl na novozélandské těžbě. Ačkoli to není pro turisty lákavé místo, působí příjemnou uvolněnou atmosférou a vaří zde neuvěřitelně silnou kávu! Dali jsme si v místní kavárně kolem poledne jen "latté", ale bylo tak silné, že celé odpoledne za volantem, jsem ani nemrkla a úzké silničky plné prudkých zatáček projížděla bez sebemenšího zaváhání...a navíc jsme po něm nemohli celou noc ani zamhouřit oči...prostě chtěli zůstat otevřené:-D Jižně od města stojí za návštěvu seal colony na mysu Foulwind, ale vyhněte se návštěvě během víkendu, to sem chodí rodinky s dětmi.

Místo, které turisti početně navštěvují, se nachází asi 60 km jižně od Westportu. Jedná se o "lívancové" skalní formace Punakaiki vzniklé vyzdvižením zvětralého vápence sopečnou činností ze dna moře. Walk Pancake Rocks and Blowholes začíná přímo naproti DOC Visitors centra a je doslova "obsypaný" turisty z celého světa. Zajímavé je, že nikde jinde na Zélandu jsme nenarazili na tak velkou koncentraci Čechů na jednom místě (a to v Blenheimu a v Hawke´s Bay v době sezoních prací jich bylo opravdu hodně). Zde nám koncentrace Čechů upřímně vadila, tak jsme se bez předešlé domluvy začali bavit anglicky, abychom na sebe neupozorňovali a nemuseli otravným dovolenkářům odpovídat na vtíravé otázky... Podívaná na Pancake Rocks je sice pěkná, ale díky velkému neustále se tlačícímu davu  lidí se nemůžete nikde dlouho zdržet a jen tak se pokochat  či udělat pořádné fotky.  Lívancové skalní formace patří do národního parku Paparoa a přímo z vesnice Punakaiki je vytvořeno několik menších i delších walků v tomto NP, které jsou také moc pěkné a pokud vás nebaví se mačkat v davu, doporučujeme dát jim přednost před Pancake Rocks či se alespoň po jejich návštěvě jít sem uklidnit...

Centrum a zároveň středem regionu West Coast je město Greymouth. Turistům nemá vesměs co nabídnout, ani centrum nestojí za prohlídku a obchody jsou tu bezdůvodně předražené a navíc místní lidé nepatří mezi nejpříjemnější Kiwáky a hned jakmile uvidí, že jste cizinec bez okolků vás pasují na bohatého Američana a začnou z vás tahat peníze...

Dále cestou na jih narazíte na městečko Hokitika. Hokitika se stala známou svými dílnami na opracování jadeitu (tmavě zelený kámen, který Maoři používali k výrobě rydel, kyjů a šperků). Městečko je plné dílen nabízející ukázku zpracování tohoto kamene a obchodů se suvenýry, ovšem pokud chcete nějaký výrobek zakoupit, připravte si pro tuto příležitost nemalé částky... Dříve město sloužilo jako velký přístav (ústí řeky Hokitika), ale při vjezdu do přístavu zde ztroskotaly desítky lodí, a tak byl přístav zrušen. Jeho slávu dnes připomínají jen široké ulice lemované krásnými budovami a "historický" Heritage Walk ve čtvrti Gibson Quay k vyhlídce Sunset Point Lookout.

Největším lákadlem oblasti je bezesporu národní park Westland spolu se svými ledovci Franz Josef a Fox, které se řadí mezi nejpřístupnější ledovce světa. Několik přes 3000 m.n.m vysokých hor Jižních Alp (Alpský zlom)  tvoří západní hranici Westlandu.  140 zdejších ledovců přežívá také díky velkým sněhovým srážkám, ačkoli v posledních 100 letech ustoupily dva největší z nich -  Franz Josef a Fox -  o 2,5 km:-( Franz Josef a Fox tvoří 2/3 ledovcové hmoty parku a přístupné jsou ze stejnojmených vesniček, tedy Franz Josef village a Fox village, kde kromě ubytovacích zařízení, restaurací a kaváren nic nečekejte (malý obchůdek je ve Franzi Josefovi, my ho však minuli a s nákupem jídla museli čekat do stejně malého obchůdku ve vesničce Haast :-) Cestou ze severu vás nejprve uchvátí 12 km dlouhý ledovec Franz Josef (opravdu je pojmenován podle R-U císaře, jméno mu dal německý geolog, který oblast v 19. století zkoumal). K ledovci, jehož stáří se odhaduje na 7 000 let, se dostanete až ve vzdálenosti 40 metrů, protože z tající koncové stěny neustále padají tuny ledu (krásná podívaná). Do těsné blízkosti ledovce či na něj je vstup povolen jen s průvodcem či na vlastní nebezpečí  s mačkami a cepíny.  Ale i ze vzdálenosti 40 m si ledovec můžete patřičně užít a pokochat se nádhernými výhledy:-)  Druhým největším ledovcem je 13 km Fox (pojmenován po nz předsedovi vlády).  Chtěli jsme se podívat k ledovci blíž, ale na výlet s průvodcem a skupinou Japonců, kteří v životě nebyli v přírodě a o chození po horách, natož po ledovci neměli ani páru a neustále vše fotili a obdivovali jako malé děti, jsme neměli nervy, tak jsme se k ledovci vydali sami. Byl to  úžasný zážitek! Adrenalin stoupal čím výš jsme stoupali my a čím víc se ledovec blížil, a pocit, že konečně děláme něco "nedovoleného" nás opájel...tak jsme co nejrychleji, aby nás nikdo neviděl, vystoupali až k jedné z bočních stěn ledovce. Co nás ale nečekalo za pohled? Skupina zaměstnanců místních průvodcovských agentur vytesávala pomocí motorových pil a seker do chudáka ledovce schody, aby japonským turistům ještě více usnadnila vstup na ledovec. Byli jsme znechuceni a rádi, že jsme si předražený zážitek nekoupili...Tak jsme se alespoň dotkli ledovce, vystoupali na první dva schody a prohodili pár slov s pracantama - velmi příjemní, klidně by nás po "svých" schodech pustili, jen nám to nedoporučili, když jsme neměli mačky a cepíny, o to jsme však ani neměli zájem. Se smíšenými pocity, ale super zážitkem, že jsme "byli" na ledovci, jsme sešli před koncovou stěnu ledovce a ještě chvíli spolu s ostatními turisty obdivovali tu nádheru z bezpečné vzdálenosti:-) Walky k oběma ledovcům začínají z velkých parkovišť a jsou schůdné pro všechny. Jdete asi 45 minut údolím vzniklým ustoupením ledovce podél řeky. Jsou zde přímo vytvořeny chodníčky, takže nemusíte mít ani turistickou obuv (i když pár krát přeskočíte potůček), ale nezapomeňte si bundu a něco na hlavu, od ledovců fouká silný studený vítr. Důkazem, že na Zélandu udělají atrakci ze všeho, je i jezero Matheson, v němž jsou prý nádherné výhledy na Mt. Cook. Výhledy jsme neviděli, walk byl průměrný, ale hlavně na parkovišti u jezera je velká kavárna, která byla hned od 8 ráno narvaná turistama a hned vedle obrovský obchod se suvenýry...

Dále na jih směrem na vesnici Haast stojí za návštěvu walk Copland Track, který směřuje do vysokohorských průsmyků přes Jižní Alpy až do vesnice Mt. Cook.  Protože se ovšem jedná o track neznačený a bez přístřešku, nedoporučuje se běžným turistům ho absolvovat celý, ale pouze jeho první sedmihodinový úsek k hutě Welcome Flat a zdejším horkým pramenům a zpátky. Trať je to opravdu nádherná, jdete podél naprosto čisté řeky a stoupáte s ní do hor, před váma se rozprostírají neopakovatelné výhledy, překračování desítek potoků a říček je zážitkem i utrpením zároveň a když po 7 hodinách pochodu do kopců dorazíte do cíle a už nemůžete pomalu ani chodit, relax v přírodních horkých pramenech (3 bahnité "bazénky" s různou teplotou vody) vám přijde skutečně vhod a poté co ustoupí bolest všech kloubů a únava vám dovolí se rozhlédnout, jen zíráte v úžasu...nacházíte se v údolíčku a huta, resp. camp je hned vedle dokonale čisté říčky, která vyvěrá přímo na ledovci (její teplota tomu odpovídá) a kolem vás jsou všude nádherné majestátné hory...jedinou nevýhodou tohoto tracku a v podstatě celého West Coastu je díky neustále deštivému počasí nepředstavitelně obrovský počet sand flyes. V takové koncentraci jako právě na parkovišti před Copland trackem jsme je nikde jinde nezažili...nebyli jsme schopni si venku uvařit a v autě ani spát (repelent jsme blbci koupili až po této zkušenosti).

Region West Coast, především oblast kolem ledovců, patří mezi skutečné highlighty Nového Zélandu. A ačkoli zde téměř pořád prší, stojí za to si na pěkné počasí počkat a alespoň jeden z ledovců navštívit. Je to nádhera, kterou nejspíš neuvidíte jinde na světě.