Jedna z nejslavnější a zároveň nejpůsobivějších sopek Nového Zélandu Mt. Taranaki se nachází v národním parku Egmont National Park, což je asi jen půl hodinka jízdy z města New Plymouth. Pokud ovšem přijíždíte od východu, tj. od jezera Taupo, stejně jako my, čeká vás nejprve nazapomenutelné dobrodružství v podobě absolvování jízdy po "dálnici" Forgotten World Highway. Cesta spojující Taumarunui a Stratford nepřišla ke svému názvu pro nic za nic. Pro představu, vyjedete z Taumarunui a ve chvíli, kdy se ještě můžete vrátit vás "do očí praští" dopravní značka zobrazující, že dalších 150 km nemáte počítat s žádnou benzinkou (v tu chvíli se otáčíme a jedeme pro jistotu dobrat do Taumarunui ne zrovna levný benzín). "150 km, to ujedeme za hodinu a půl," bláhově jsme si mysleli. Klikatící se cesta vedoucí mezi skalami je zkouškou nejen řidičových schopností točit neustále volantem, ale i bedlivě střežit padající skály, volně žijící kozy přebíhající přes cestu či dát na pár minut přednost farmáři, aby mohl převést stádo krav, nám trvala 4 hodiny. A to vrcholem všeho je asi 20 km úsek gravelky. Prostě nádhera. To ale myslím vážně. Tato dálnice je srdcovou záležitostí a nedovolí člověku nadávat nebo se vztekat, ale cestu si jednoduše užít...

Full story »

Nejdříve o Hobitech.

Hobiti jsou takový malý národ žijící v Kraji. Nikoho si nevšímají a nikdo si nevšímá jich...

Až na to, že z Hobitína je velká atrakce. Prohlídku jsme začali v městečku Matamata, které leží na půli cesty mezi městy Rotorua a Hamilton. V návštěvnickém centru jsme si koupili lístek a autobus nás zavezl na relativně nedalekou farmu. Už při cestě nám řidič vyprávěl vše možné a nemožné o tom proč je vlastně Hobitín zrovna tu, jak probíhal casting na Hobití komparz a hlavně jaké máme štěstí, že jedeme do Hobitína zrovna teď. Vzhledem k tomu, že je v plánu točit Hobita, tak je momentálně celý areál Hobitína v rekonstrukci. Některé nory jsou rozebrané a opravují se, ale hlavně se staví nové! Ano, měli jsme to štěstí a mohli se podívat na Hobitín tak, jak se objeví v novém, ještě neodsouhlaseném filmu. A to je taky bohužel důvod, proč Vám nemůžeme poslat jedinou fotku. Při koupi vstupenky jsme museli podepsat, že tak neučiníme.

Full story »

Tak konečně! Důvod proč jsem přijel na Nový Zéland. Walky! Chodit po horách a chodit a chodit... Po třech dnech v On the beach backpackers jsme se rozhodli, že půjdeme vícedenní walk. Do návštěvnického centra jsme přijeli až po poledni. Byli jsme informováni o všem a zaplatili každý 15 doláčů za použití Huty (řekněme horská chata). Co mě docela překvapilo byly čísla. 19 km měla mít celá trať tam i zpět, a byla koncipována jako dvoudenní walk s přespáním. 19 km, hm, to chodím na Radhošť a zpátky za 3 hoďky. No, časem jsem pochopil co mi říkala slečna v infocentru "Never estimate anything in New Zealand by a distance". Volně přeloženo "Na Novém zélandu nic neodhaduj podle vzdáleností".

Full story »

Poloostrov Coromandel je díky krásným plážím a pobřežním scenériím a walky proloženými horami oblíbeným dovolenkovým místem Kiwáků, avšak jeho obrovskou nevýhodou pro campery je přísný zákaz nočního přespávání v autě (až tak přísný, že přistiženému nehrozí jen pokuta, ale je rovnou zatčen a předveden před soudce) a velké pokuty za prekročení rychlosti a neoblomní policisté, kteří na vše dohlíží. Proto jsme se rozhodli nic neriskovat a zaplatit si tři noci v backpackers hostelu a poloostrov prozkoumat z jednoho místa.

Full story »

Po příjemných 14 dnech strávených ve společnosti hostitelské rodiny, jsme se rozhodli cestovat dále (tentokráte vyzbrojeni dobrými radami místních obyvatel a svým rozhodnutím "moc to neprožívat":-) a pokračovat za teplým počasím subtropického severu (krásného teplého počasí jsme se však nedočkali a museli koupání ještě na pár týdnů oželet). Naše první kroky však směřovali do města Whangarei, kde jsme doplnili zásoby (a také konečně koupili vařič a hrnec a mohli si tak začít dopřávat ohřátou konzervu fazolí s tuňákem) a pro začátek se pokochali krásnými vodopády Whangarei Falls, kolem kterých se táhne krásný walk. Naše další zastávka směřovala do městečka Kerikeri, které jsme jako jediné ještě v zátoce Bay of Island nenavštívili. Kerikeri se chlubí budovou Stone Store, což je nejstarší kamenná budova na ostrovech, opevněním Kororiko Pa a rekonstrukcí maorské vesnice Rewa´s Village, do které jsme se dostali až po zavírací době bočním vchodem (zajímavé bylo, že vesnici nezamykají, ale po zavírací době si ji může člověk prohlédnout sám za dobrovolné vstupné). Vesnice nás nadchla a překvapila zároveň svou strohostí (fantazie moc staří Maorové neměli a stavby jsou opravdu jednoduché) a velikostí-byli mnohem menšího vzrůstu. Samozřejmě jsme si nemohli nechat ujít Kerikeri River Track, který se vine kolem dvou krásných vodopádů (také proto jsme tento den pojmenovali vodopádovým:) a na parkoviště, kde jsme hodlali strávit noc, se vrátili až po setmění.

Full story »